Znáte to. Máte nějaký zdravotní problém. Váš praktický lékař vám napíše doporučení k odborníkovi do velké nemocnice. Dorazíte tam a doufáte, že vás zbaví vašeho trápení.

První problém nastane v okamžiku, kdy zjistíte, že se nejedná o jednu budovu, ale o celý rozsáhlý komplex. Obvykle narazíte na velikou tabuli se složitým plánkem všech možných i nemožných lékařských specializací od Alergologie a ARO přes Tropickou medicínu až po Virologii.

Pokud nejste jasnovidec, orientační běžec nebo zaměstnanec dané nemocnice, máte jen malou šanci najít v příštích hodinách místo svého ošetření. Většina pacientů s výjimkou těch opravdu stydlivých proto zastaví někoho, kdo má na sobě dostatečně bílý plášť, a začne ho zpovídat.

Pokud tato osoba opravdu pracuje v daném lékařském zařízení a nejedná se jen o malíře pokojů jdoucího na návštěvu za příbuzným, poradí vám něco v tomto smyslu. „Jděte kolem budovy A, pak mezi déčkem a efkem, za prádelnou doprava a tam, jak uvidíte ty schody nahoru, tam to asi někde bude. Následuje půlhodinový pochod s nejistým výsledkem.

Jde to i nějak jednoduše? Aby se každý dostal v nemocnici tam, kam potřebuje bez studia složitých plánků, doptávání cizích lidí a bloudění? Samozřejmě. Nejde jen o český problém. Na řešení orientačních systémů v nemocnicích pracují nejlepší mozky po celé zeměkouli. Zde je několik nápadů, se kterými přišly.

 

Kdo jste?

Základem je, aby vás jakýkoliv orientační systém mohl identifikovat a zároveň věděl, kam se potřebujete dostat. První bod lze splnit různými způsoby. Prokážete se na informacích nějakým dokladem. Vložíte do čtečky svoji kartičku pojištěnce. Identifikujete se pomocí aplikace v mobilním telefonu. Necháte si sejmout speciálním zařízením svůj otisk prstu nebo pohlédnete do snímače zornic. Řeknete do mikrofonu pár slov a počítač zkontroluje, že jste to vy, podle analýzy řeči.

Pokud vynecháme extrémní variantu, že máte pod kůži implantovaný čip, zbývá ještě jedna metoda z říše sci-fi. Počítač vás prostě pozná podle záběrů kamer, už když se budete blížit po chodníku od zastávky autobusu. Nejde jen o vaši tvář. Jednoznačná identifikace konkrétní osoby lze provést i podle její výšky, rozměrů jednotlivých částí těla nebo stylu chůze.

V tuto chvíli už centrální počítač v nemocnici ví, co jste zač. Buď už má také v evidenci, za jakým lékařem jdete, protože mu to oznámil váš praktický lékař, nebo mu to sdělíte vy. Napsáním na klávesnici, přečtením do mikrofonu nebo ukázáním žádosti o vyšetření na kameru.

 

Kam kráčíte?

Zbývá jen poslední, ale z vašeho pohledu klíčová věc. Jak se dozvíte, kudy máte jít? Zde se opět nabízí celá řada možných řešení. Poradí vám obrazovky rozmístěné na všech klíčových místech, které vám ukáží šipkou směr, název oddělení, jméno lékaře a vzdálenost k ordinaci.

Váš mobilní telefon se přepne na navigaci a bude vás šipkou směřovat nejkratší cestou k cíli. Na podlaze se rozsvítí barevná linka, po níž spolehlivě dojdete ke svému lékaři.
A pokud bude pěší vzdálenost příliš velká? Nasednete do inteligentního elektrického vozítka, které vás dopraví až před dveře čekárny. Po cestě změří vaši hmotnost, tlak i srdeční tep a několika dobře volenými dotazy upřesní vaše potíže. V okamžiku, kdy se dostavíte ke svému lékaři, už bude přesně vědět, kdo jste a jaká je vaše diagnóza.

 

A kdy to bude?

Zdá se vám to jako hudba budoucnosti? Zeptali jsme se RNDr. Petra Nováka, ředitele společnosti Business systems a.s., která vytváří moderní orientační systémy pro nemocnice. Čekají nás v lékařských zařízeních automatické orientační systémy nebo dokonce roboti místo lékařů?

 

„Lékaře roboti hned tak nenahradí. Existují robotické operační nástroje, ale za těmi je vždy živý člověk. Na co se můžeme těšit je lepší navigace v nemocnicích. Pacient se nejprve sám identifikuje kartičkou či jiným způsobem a poté mu LCD obrazovky ukazují cestu až k ordinaci.“

 

A mohou nemocniční počítače sami poznat, že po chodbě jde pan XY?

 

„Takové systémy už ve světě existují a do jejich rozvoje jsou investovány obrovské prostředky. Důvodem však není snaha o zlepšení orientačních systémů v nemocnicích, ale boj proti terorismu a bezpečnost občanů obecně. Kamery se zaměřují na rozpoznání tváří nebo způsobu, jakým člověk jde. Nejsou však zatím zcela spolehlivé a jejich využití je citlivé z hlediska ochrany osobních údajů. V našich řešeních pro nemocnice se s nimi proto nesetkáte.“

 

Kdy se mohou těšit občané na lepší orientační systémy v českých nemocnicích?

 

„Rád bych řekl, že brzy, ale nezáleží to jen na nás. Technologie už existují a s celou řadou nemocnicí včetně těch pražských dlouhodobě spolupracujeme. Budu optimista a řeknu, že první vlaštovky uvidí občané v rozmezí jednoho až dvou let.“

Nezbývá než popřát nám všem, aby se tak opravdu stalo.